Od 1. července 2025 se fyzické zlato oficiálně stalo aktivem Třídy 1 (Tier 1 HQLA – High-Quality Liquid Asset) podle pravidel Basel III.
Jedná se o jeden z největších posunů v moderní bankovní regulaci a zároveň o potvrzení významu zlata jako klíčového prvku finanční stability.
Co je aktivum Třídy 1
Aktiva Třídy 1 představují nejbezpečnější a nejlikvidnější položky, které mohou banky a centrální banky držet.
Patří sem:
• hotovost,
• nejkvalitnější státní dluhopisy,
• a nově přidělené fyzické zlato uložené v trezorech banky či centrální banky.
To znamená, že zlato má nyní stejné regulatorní postavení jako nejkvalitnější státní dluhopis.
Proč ke změně došlo
Regulátoři dlouhodobě sledují, jak se jednotlivá aktiva chovají v době krizí.
Zlato opakovaně prokázalo, že:
• zůstává stabilní i při turbulencích,
• nenese riziko protistrany,
• je globálně uznávané jako rezervní aktivum,
• udržuje likviditu i v extrémních podmínkách.
Tyto vlastnosti vedly k tomu, že zlato bylo zařazeno do nejvyšší kapitálové kategorie.
Význam pro Švýcarsko (SNB)
Švýcarská národní banka, která dlouhodobě drží více než tisíc tun zlata, získala tímto rozhodnutím ještě silnější oporu pro svou rezervní politiku.
Zlato v Třídě 1 pro SNB znamená:
• vyšší kvalitu a likviditu rezerv,
• nižší regulatorní zátěž,
• ještě stabilnější základ pro měnovou politiku,
• posílení role Švýcarska jako bezpečného finančního útočiště.
Dopady pro ostatní centrální banky
Zlato se okamžitě stalo ještě atraktivnějším aktivem pro rezervní politiky států po celém světě.
Centrální banky nyní mohou:
• držet více zlata při stejných regulačních požadavcích,
• lépe diverzifikovat měnové rezervy,
• snižovat riziko spojené s dluhopisovými trhy.
Trend masivních nákupů zlata centrálními bankami tak dostal další významný impuls.
Závěr
Zlato se k 1. červenci 2025 definitivně zařadilo mezi aktiva Třídy 1.
Tato změna zásadně posiluje jeho roli v mezinárodním finančním systému a potvrzuje, že fyzické zlato zůstává jedním z nejspolehlivějších uchovatelů hodnoty a pilířem rezervních aktiv centrálních bank.
Autor: Michal Hofmeister