Svatováclavské dukáty

Svatováclavský zlatý dukát je pamětní mincí vyraženou poprvé roku 1923. Dukát nebyl od počátku zákonným platidlem, ale pouze obchodní mincí bez dané nominální hodnoty. U jeho zrodu stál ministr financí Alois Rašín a v současnosti jde o nejoblíbenější sběratelskou minci v Čechách. 

Vznik a historie 

První ražba Československého svatováclavského dukátu, oficiálně nazvaného Československý dukát, proběhla v roce 1923 v mincovně Kremnica. U zrodu této mince stál ministr financí Alois Rašín a její vznik byl odůvodněn také tím, že zlato a zlatá měna je hlavní zárukou stálosti a stability měnové jednotky. 

Svatováclavský dukát razil stát a již od svého počátku byl součástí měnového systému, jednalo se však o obchodní minci bez nominální hodnoty. Dukát měl sloužit obyvatelstvu zejména k ukládání úspor do zlata. V tom smyslu šlo o další zlatý poklad Československa či přeneseně o první zlaté rezervy.

Dukáty lidé užívali často jako dárek a vhodně posloužily i našim emigrantům k překonání začátků v cizí zemi. Jejich hodnotu dodnes určuje obsah zlata a poptávka na trhu. V období 1923 až 1951 mincovna zhotovila téměř půl milionu těchto dukátů a jejich násobků. Na jejich výrobu padlo 2261 kg

Definitivní podobu dukátu schválil na nemocničním lůžku, těsně před tím, než podlehl atentátu, tehdejší ministr financí Alois Rašín.

Ražba Svatováclavských dukátů mezi léty 1923-51

První ražba mincí proběhla roku 1923. Přesně 4. září vzniknul první odražek a 7. září mincovna zahájila oficiální ražbu. Podle schváleného zákona vyrazila mincovna Kremnica nejprve tisíc jubilejních mincí označených pořadovým číslem. Tyto mince přidělil zvláštní výbor významným státním osobám za 150 Kč a zbytek byl volně rozprodán za částku 300 Kč. Poté následovalo ražení klasických svatováclavských dukátů bez pořadového čísla. Tyto mince stály 120 Kč.

Dukáty č. 1 až 3 obdržel T. G. Masaryk. Dukát č. 1 věnoval Národnímu muzeu v Praze a dukát č. 2 Rašínově rodině. Dukáty od č. 4 do 24 dostali členové vlády a předsedové Národního shromáždění. Čísla 25 až 431 získali členové Národního shromáždění. Rozmezí 432 až 462 přidělil výbor členům bývalé vlády a bankovního výboru. Pro jednotlivce byly mince s číslem 463 až 1000 . 

V témže roce nechal stát na stejném principu vyrazit i pamětní dvoudukáty. Jejich počet dosáhl čtyř tisíc. Také je rozděloval zvláštní výbor za stejných podmínek jako dukáty jubilejní.

Mezi roky 1937 a 1938 došlo ke snížení ražby dukátů a jejich násobků na desítky kusů. Ražbu svatováclavských dukátů obnovil stát až v roce 1951. Motivací byla snaha vyrovnat se první republice. Šlo o poslední oficiální ražbu dukátů s obrazem sv. Václava. 

Mincovna tehdy vyrazila pouze 500 dukátů, 200 dvoudukátů, 100 pětidukátů a 100 desetidukátů. Mince byly neprodejné a vláda je uložila v trezoru Státní banky ČS. Banka následně věnovala jeden kus každé nominální hodnoty Národnímu muzeu v Praze, Moravskému muzeu v Brně a Slovenskému národnímu muzeu v Bratislavě. Mince komunistická vláda vyrazila především kvůli zahraničnímu obchodu a většinu z nich prodala do zahraničí za valuty. Eduard Polívka ve své publikaci uvádí, že dukáty byly k prodeji i v Československé obchodní bance v Praze, pouze však pro zahraniční zájemce.

Popis jednotlivých nominálů

Svatováclavský a jubilejní 1 dukát

Na líci Svatováclavského dukátu je znázorněný sv. Václav v drátěné košili s mečem, pláštěm a kožešinovou čepicí. V pravé ruce drží korouhev a v levé štít s orlicí. Sv. Václav je nad koleny přerušen pěti obloučky a vedle nich jsou iniciály autorů grafického návrhu. Po obvodu mince stojí nápis: „NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM“, který končí ozdobným znaménkem. Na rubu dukátu je malý znak státu s dvojitou snítkou lípy po obou stranách štítu. Dokola má nápis „REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ“. Mezi štítem a nápisem stojí obloučky. Okraj mince je vroubkovaný, na rubu i na líci s plochou obrubou a perlovcem, který k obrubě zevnitř přiléhá. 

Jubilejní dukát má navíc na rubu pod státním znakem vyznačeno první pětiletí republiky Československé „1918 – 28. X. – 1923“ a pod obrazem sv. Václava pořadové číslo mince se znaménky z obou stran. Ostatní parametry obou mincí jsou shodné. Jejich hmotnost je 3,490896 gramů, průměr 19,75 mm a použitý materiál je zlato s ryzostí 986.

Současnost Svatováclavského dukátu

Dnes patří Svatováclavský dukát k nejpopulárnějším českým mincím a velké popularity se těší také v zahraničí. K nejvzácnějším dukátům náleží jubilejní dukáty s pořadovým číslem do stovky nebo dukáty z ročníků, kdy mincovny vyrazily jen několik desítek kusů. Všechny tyto mince se řadí ke sběratelským pokladům značné hodnoty a lze je sehnat jen velmi vzácně. Z důvodu jejich velké ceny a popularity se v současnosti objevují pokusy na jejich úspěch navázat.

Hodnota Svatováclavských dukátů

Mezi nejcennější Svatováclavské dukáty patří dukát jubilejní. Vzácné jsou mince s čísly pod 100. Mezi běžnější pak patří čísla kolem 400 a 500 a výše. K ceně jubilejního dukátu také přispěl unikátní způsob dražby – pro každou minci mincovna vyrobila zvláštní razidlo, které bylo po vyražení daného kusu zničeno. 

Cena běžných dukátů závisí hlavně na nákladech v daném roce. V některém jich bylo vyraženo desetitisíce, v jiném jen desítky. K dostupnějším, a tedy i levnějším ročníkům patří roky 1923, 1924, 1925, 1926, 1931, 1933. Cena všech těchto dukátů je podobná a narůstá řadu let.

K vzácnějším ročníkům patří roky 1923 (číslovaný), 1929, 1930, 1934, 1937, 1938, 1939. Dukáty z těchto roků jsou mnohem vzácnější, a proto i hodnotnější. Jejich cena běžně začíná na desetitisících a končí řádově na několika milionech korun za kus. Například mezi roky 1937 a 38 mincovna vyrazila jen několik desítek kusů dukátů, které jsou díky tomu sběratelsky velice ceněny. Roku 1939 už mincovna vyrazila pouze jednodukáty a to ve velmi malém množství. V roce 2020 se uskutečnila aukce, kde se dražil raritní Svatováclavský pětidukát z roku 1937. Ten mincovna vyrazila v počtu pouhých 4 kusů. Jeho cena se vyšplhala na 850 000 eur (cca 23 milionů korun) bez aukční přirážky.

Dalšími vzácnými Svatováclavskými dukáty jsou mince vyražené v roce 1951, jichž bylo vyraženo maximálně několik stovek kusů. I tyto mince jsou dnes extrémně cenné.